Přijmout rozhodnutí, že se bez profesionální pečovatelské služby neobejdete, je krok, ke kterému vás dotlačí okolnosti. Očekáváte pomoc, ale je to také velký zásah do soukromí, který vám nemusí být příjemný. Můžete být totiž bohatší i o zkušenost, o které se příliš nemluví – že ne každý, kdo nabízí pomoc, ji skutečně poskytuje tak, jak očekáváte.
I když se budete snažit sebevíc, může přijít chvíle, kdy vám začnou docházet síly a bez pomoci pečovatelské služby se jednoduše neobejdete. Pokud navíc pečujete o blízkého ve společné domácnosti, nejde jen o organizační změnu, ale o citelný zásah do soukromí všech zúčastněných.
Tato situace bude nejtěžší pro vašeho blízkého. Do jeho nejintimnější zóny totiž vstupuje úplně cizí člověk, a to je samo o sobě velmi citlivé. Práce profesionálních pečovatelů přitom není lehká. Jde o fyzicky i psychicky náročné povolání, které si bezpochyby zaslouží respekt. Respekt ale neznamená slepou důvěru.
První krok nemusí klapnout
Práce pečovatelů rozhodně není snadná. Přesto není každý, kdo se pro tuto práci rozhodl, automaticky bezchybný. Z vlastní zkušenosti dnes už vím, že je dobré být na začátku alespoň trochu ostražitý.
Můj manžel má velmi pokročilou idiopatickou plicní fibrózu. Jeho stav vyžaduje téměř stálou přítomnost někoho, kdo mu pomůže se všemi jeho potřebami. Pracuji z domova, ale postupem času se prostor na práci i na nadechnutí zmenšoval. Nakonec nebylo zbytí a na čtyři hodiny denně k nám začala docházet pečovatelka.
Zajistil ji sám manžel přes zprostředkovatelský portál (naší situaci vyhodnotil a rázně ji řešil). Od prvního dne mi v její přítomnosti nebylo dobře. Jednoduše řečeno – nezafungovalo to. Sama sebe jsem přesvědčovala, že je problém u mě a snažila se nového člena naší domácnosti tolerovat, spolupracovat a být k ní milá. Pocit, že s touto paní to neklape, mě neopouštěl. A to vím, co znamená žít s pečovatelkou pod jednou střechou. Zažila jsem to při péči o tatínka. A fungovalo to bezvadně.
Překračování hranic neházejte za hlavu
Pečovatelka byla k manželovi nesmírně pozorná, na vše rychle reagovala, udržovala kolem něj perfektní pořádek a maximální čistotu. To vše pro mě bylo důležité. V mnoha ohledech tedy představovala velkou pomoc. Jenže – na nic se nezeptala. Vše si hned dělala po svém. Bylo pro ni automatické, že prohledávala zásuvky a skříně, když něco potřebovala.
První napjatá situace nastala při mém odmítnutí její snahy rozhodovat o pořizování potravin. Jindy, když jsem ji slušně požádala, aby nevstupovala do mé pracovny, když pracuji, protože je to výhradně můj prostor a potřebuji se soustředit, půl dne se mnou nepromluvila. A i tak zkoušela tuto moji prosbu nerespektovat.
Po asi měsíci mi z koupelny zmizel oblíbený štětec na make-up a drobné ztráty pokračovaly. Zmizela polovina malých ručníčků určených pro manželovu hygienu (odhadem 20 kusů), zmenšil se o třetinu komínek kuchyňských utěrek a pár dalších maličkostí.
Dělala to chytře. Vytvářela jiný systém a v tom se drobné ztráty hned tak nepoznaly. Nešlo o nic drahého. Ale kdo ví, kam by to vedlo dál. Po dvou měsících u nás naštěstí skončila.
Kamarádka mi vyprávěla, že u její maminky to bylo o poznání horší – zmizely svícny, obraz a jiné cennosti. Stejně jako já ale nikoho přímo „za ruku“ nechytla, tedy ztráty neřešila.
Neházejte flintu do žita
Věřím – a vím – že většina pečovatelů jsou slušní, obdivuhodní lidé. Právě teď u manžela v obýváku sedí milá paní, která svou práci dělá s respektem k nám oběma, s klidem a čiší z ní dobrá nálada. Rozdíl je obrovský. V některých věcech není dokonalá, ale to vůbec nevadí. Dokonalí nejsme ani my. Proto – když se první pokus o pomoc nepovede, nevzdávejte to!
A ještě poznámka pro ty, kdo mají tendenci k rychlým závěrům – první pečovatelka byla Češka, druhá Češka není.
Důvěra ano, ale s otevřenýma očima
Jestli se chystáte přijmout do svého domova profesionální pomoc, buďte pro jistotu pozorní. Naslouchejte i svému pocitu. Nastavte si hranice a sledujte, zda jsou respektovány.
A hlavně – přeji vám, abyste hned napoprvé narazili na někoho tak bezvadného, jako máme teď my.
